Poštovné

ZDARMA a tři čajové vzorky při objednávce nad 1500 Kč - pouze PPL.

Čaje do 300 g zasíláme poštou v bublinkové obálce za 60 Kč.

Rodiště čínské keramiky I-sing (Yixing)

 

Číňané označují město I-sing (Yixing) čínským hlavním městem keramiky. Leží na západní straně jezera Tchaj (Tai) v provincii Ťiang-su (Jiangsu) a v minulosti bývalo označováno též jmény Ťing-si (Jingxi) nebo Jang-sien (Yangxian). Již po několik století se zde vyrábí krásné keramické nádoby, čajové konvičky a šálky.

Základem i-singské keramiky je kvalitní hlína tmavě červené barvy, která obsahuje kromě kaolínu, křemene a slídy i vysoký podíl železa (více jak 9%), a hlavně je úžasně tvárná. Tyto vlastnosti vytváří perfektní základ pro tvorbu keramických nádob. Vzhledem k tomu, že se hlína nezjemňuje přidáváním vody, nebývá zpracovávána na hrnčířském kruhu. Tradice i-singských konviček je tedy založena především na ručním zpracování. Místní hrnčíři vyvinuli speciální techniky pro práci s tímto unikátním materiálem a pro tvarování používali zvláštní bambusové, kovové a dřevěné nástroje, které se používají až do dnešní doby. I-singské konvičky nejsou glazované a vypalují se při teplotách kolem 1100 ˚C.

Keramika se v I-singu vyráběla už od 3. tis. př.n.l., ale známou se stala až v dobách dynastie Sung (Song, 960 - 1279) a svého rozkvětu dosáhla v dobách vlády dynastií Ming (1368 - 1644) a Čching (Qing, 1644 – 1908). Za mingské dynastie se z řemesla postupně stávalo umění, ve kterém se skloubily zpracování keramiky, čínská kaligrafie, kresba a sochařství. Už z dob dynastie Severní Sung nalezneme verše básníků Mej Jao-čchena a Oujang Sioua opěvující keramické zboží z I-singu, což dokazuje, že se čajové konvičky stávaly čím dál víc populárními. Též archeologové potvrdili slova básníků, když byla v roce 1976 objevena pec na vypalování keramiky a mnoho střepů keramických konviček, které byly datovány do doby dynastie Sung.

O počátcích výroby keramických konviček se tradují legendy. Jedna z nich vypráví, že kdysi dávno byl I-sing maličkou vesničkou, jejíž obyvatelé žili poklidným životem a kromě práce na poli se občas zabývali též výrobou nádob na uskladnění potravin, mís a dalšího nádobí. Jednoho dne však přišel do vesnice potulný mnich, když se dostal až na náves, začal hlasitě vykřikovat: „Úrodná a bohatá půda na prodej, kupte úrodnou půdu!“

Vesničané na něj zírali, ale mnich je ignoroval a křičel ještě hlasitěji: „Nechcete koupit úrodnou, bohatou půdu?“

Jelikož byli vesničané velmi zvědaví a chtěli se dozvědět něco víc, následovalo několik mužů mnicha k úpatí hory Žlutého draka, která ležela za vesnicí, tam se ale mnich najednou ztratil, jako by se rozplynul. Zatímco ho vesničané hledali, objevili v jámě hroudy barevné hlíny. Ze zvědavosti vzali trochu hlíny s sebou domů. Když ji zpracovali a vypálili, zjistili, že má velmi neobvyklou barvu. Další lidé následovali příkladu vesničanů a začali používat tuto barevnou hlínu k výrobě keramiky, tak se zrodila i-singská keramika.

V dnešní době je velmi obtížné ověřit, která z mnoha verzí legendy o objeviteli i-singské keramiky je nejblíže pravdě. Číňané říkají, že všechny z mnoha stovek řemesel mají svého vlastního zakladatele, kterého je třeba uctívat. A tak není zvláštostí že i-singští hrnčíři udělali z podivínského mnicha, údajného zakladatele jejich řemesla, všeobecně známou a uctívanou osobnost.

Podle nalezeného svitku od Čou Kao-čchiho, který žil v době dynastie Ming, byl vynálezcem i-singských čajových konviček bezejmenný mnich, který žil v chrámu Ťin-ša (Jinsha). Ve stejném díle je jmenován i geniální hrnčířský mistr Kung Čchun (Gong Chun), který žil v 16. st. a za mlada sloužil jako služebník u učence jménem Wu. Když se jeho pán rozhodl prohloubit svá studia v klášteře Ťin-ša, samozřejmě ho tam doprovázel. Ve volném čase pak pomáhal místním mnichům vyrábět čajové konvice. Říká se, že v klášteře rostl impozantní strom ginko (jinan dvoulaločný) se spletenými kořeny a sukovitými, zkroucenými větvemi. Kung ho obdivoval celý den a noc a poté inspirován stromem vyrobil neobyčejnou konvici. Jeden starý mnich ocenil jedinečnost Kungova díla a rozhodl se naučit Kunga vše, co věděl o výrobě konviček. Tak se z Kung Čchuna stal uznávaný hrnčířský mistr, jehož dílo bylo velmi ceněno a platilo se za něj zlatem a nefritem. Kung velmi zdokonalil techniku výroby, stěny jeho konviček byly tenké, avšak velmi pevné a krásně zdobené. Na jeho dílo pak navázalo mnoho dalších hrnčířských mistrů.

Bohužel do dnešních dnů se z Kungova díla mnoho nezachovalo, jeho konvici inspirovanou stromem ginko se však podařilo v roce 1928 objevit.  Když se milovník umění pan Čchu Nan-čiang (Chu Nanqiang) procházel po městě Su-čou (Suzhou), náhodou objevil unikátní hliněnou konvici, kterou prodávali jako bezcenný kus. Když si pan Čchu prohlédl konvici pořádně, zjistil, že na držadle jsou dva znaky: „Kung Čchun“. Okamžitě konvici koupil a začal hledat odborníky, kteří by ji prozkoumali a ověřili její pravost. I když byl o konvici obrovský zájem a mnoho sběratelů se snažilo ji získat, přenechal ji pan Čchu Národnímu čískému muzeu, kde je vystavována.